U Soni v kuchyni
Focení jídla mě baví – stylizuji, vařím, peču a sdílím radosti i nehody z kuchyně.
O co tedy hlavně jde?
I když nemám formální kuchařské vzdělání, kompenzuju to roky praxe, intuicí a tím, že se nebojím zkoušet nové věci. Tedy… aspoň si to myslím – děti většinou snědí všechno a někdy si i přidají. 🙂
V nové kuchyni, která sice není veliká, ale zato krásně světlá a praktická, ráda experimentuju – vařím, peču, kombinuju chutě i textury. Vymýšlím, z čeho a jak vytvořit něco dobrého (a hezkého). U nás doma totiž milujeme jídlo – (a kdo ne, že?) a baví mě to vše dokumentovat.
Moje kuchyň je víc než jen místo na vaření – je to scénická dílna, kde komponuju jídlo, stylizuji dekorace a fotím každý detail.
Vařím, peču, stylizuji
Prozatím jsem nenavštívila žádný kurz vaření, ani nemám předplacený žádný časopis s recepty. Zato mám doma spoustu kuchařek – do kterých sice většinou nekoukám, ale občas mi skvěle poslouží jako stativ pod foťák nebo odraznou desku. Každý máme své metody, že?
Nejsem specialista a absolutně netuším, kolik čeho bychom měli denně sníst, proto u žádného z mých receptů nenajdete počet kalorií apod. 🙂
Pořád hledám nové způsoby, jak dobře a levně navařit a nasytit ty svoje ratolesti, a jsem vždy nadšená, když se něco podaří a mohu to sdílet.
Jsem velkým fanouškem jednoduchosti.
A ty nejchutnější recepty jsou často ty nejjednodušší.
Na mé stránce najdete ingredience pro recepty, které můžete najít ve své kuchyni – nebo alespoň v běžném obchodě s potravinami. A budete moci vyslovit jejich názvy!
Když zrovna nefotím nebo nevařím, nejraději si dopřeju chvilku pro sebe. Procházky lesem nebo městem, knížka, co voní papírem, svíčka plápolající v koutě, hrst gumových medvídků, hudba, která pohladí… A v ruce hrnek – někdy s čajem, jindy s kávou. Záleží na náladě a na světle, stejně jako u fotky.
Jsem máma, vášnivá fotografka a kuchařka
Vařím, peču a své výtvory následně fotím.
Jídlo zkouším různě stylizovat, věnuji se foodstylingu, fotím z různých úhlů a stále se učím.
Foodstyling je umění aranžovat jídlo tak, aby nejen chutnalo, ale i perfektně vypadalo na fotografii. Správná stylizace jídla dokáže zvýraznit jeho barvy, textury a celkovou atmosféru, což je klíčové pro úspěšné fotografie jídla.
I když nejsem profesionální foodstylistka, učím se na každém projektu a hledám nové kompozice a nálady. Tento přístup ke každému jídlu jako k malému příběhu vnímám jako součást vizuálního storytellingu jídla a postupně zdokonaluji své schopnosti. Kombinuji jednoduchost s nápaditostí, abych vytvořila autentické a lákavé snímky, které vyprávějí příběh chutí a radosti z vaření.
Nakupuji dekorace k focení, mám už docela slušnou zásobu různých talířů, misek, dřevěných prkének, příborů, hrnečků… A rozhodně nekončím – zásoby mi pořád nestačí.
Když to šlo a naskytla se příležitost, přivážela jsem si domů nádobí od maminky. Každý kus nese část jejího příběhu a tepla. Mám doma pár oblíbených talířů a hrnečků jako vzpomínku – jsou pro mě vzácné a na fotkách mají své místo.
Nebo pokud objevím nějaký bazar – to se pak vracím domů s taškou plnou různých deček, ubrousků, lžiček, skleniček… Čím starší, tím pro mě cennější — jako vzpomínky, které stále nosím s sebou.
Jak pracuju
Nemám foodstylistické zázemí ani drahé technické vybavení. Zatímco někdo má celý tým, já pracuji sama – v běžném chodu domácnosti. Navíc mám novou krásnou kuchyň, která se stala mým malým ateliérem. Přes den tu svítí krásné světlo, večer voní pečením – a mezi tím tu vznikají fotky, které mají domácí teplo, ne studiovou sterilitu.
Kouzlo detailu i nepořádku
Když jsem s focením jídla začínala, nějak extra jsem neřešila stylizaci, nádobí nebo světlo. Vše jsem jen trochu naaranžovala a „cvakla“.
Postupně ladím chyby a učím se za pochodu. Focení jídla není jen o hezky naaranžovaném talíři – je to i o tom, jak zachytit náladu dne, světlo, nebo vůni, která se line z trouby. Každé focení je pro mě malým tréninkem v pozornosti a citu pro detail.
Teď už si vše promýšlím předem – procházím různé recepty, kontroluji zásoby a v hlavě si skládám plán, co uvařím. A to tak, aby se všechno dalo krásně vyfotit.
Chci, aby barvy spolu ladily a aby to všechno, včetně mých pobíhání po kuchyni, pálení prstů o hrnec nebo jazykových ochutnávek, dávalo smysl výslednému snímku.
Focení vývaru s nudlemi? To je výzva sama o sobě. Občas si předem nakreslím kompozici – kam co patří, kde bude miska, talíř nebo doplněk… Ale nakonec stejně během focení všechno přemístím a hledám tu pravou rovnováhu.
Miluju detaily – třeba jak se sype cukr, jak pára stoupá z hrnce, nebo jak slunce dopadá na suroviny na dřevěném prkénku. Doma mám k tomu ideální podmínky – přirozené světlo, klid a hlavně vlastní tempo.
Příprava na focení
Procházím kuchyň a přemýšlím, co by se dalo použít. Sahám po ubrouscích, miskách a hrncích. Pátrám po tom pravém talíři, po utěrce, co má tu správnou strukturu, nebo po lžíci, co už něco zažila. Většinou nakonec použiju to, co je už v jídle – zeleninu, bylinky, koření… protože proč hledat dál, když to nejlepší už leží na stole.
Většinu času při focení spoléhám na přirozené světlo – ale když zrovna nesvítí tak, jak bych si přála, vytahuju odraznou desku nebo difuzér. Ale občas nastupuje improvizace: přichází děti, které mi drží odrazku, zatímco já balancuju mezi stativem a kastrůlkem. Někdy si pomůžu bílým plátnem, jindy zas jen tenkou záclonou, která zkrotí ostré světlo. Není to dokonalé, ale je to moje. A většinou to nějak funguje – světlo si vždycky nakonec najde cestu.
Jakmile mám hotovo – jídlo dovařené, pozadí připravené, nádobí, ubrousky i příbory na místě – začínám zkoušet kompozici. Udělám pár testovacích záběrů ještě bez jídla, jen s rekvizitami. Světlo, barvy, rytmus… všechno musí sedět. Když to neladí, přestavuju, přehazuju, zkouším jinak – dokud to neklapne. Potřebuju, aby to dávalo smysl nejen oku, ale i srdci a dokud si neřeknu: “Tak jo, takhle by to mohlo fungovat.”
Nastává okamžik, kdy servíruji jídlo
Je potřeba pečlivě zvážit, o jaký druh pokrmu jde.
Některé jídlo snese, když vychladne – například studené dezerty nebo těstoviny. Naproti tomu kuře se chladnutím začíná scvrkávat a ztrácí šťavnatost, což je na fotkách poznat hned. U polévek se zase může vytvořit nevzhledný mastný nebo bílý povlak na povrchu.
Naopak příliš horké jídlo není ideální, protože může čočku objektivu zamlžit, což ovlivní kvalitu snímku.
Obtížnější jsou i pokrmy jako smažená jídla, která rychle ztrácejí křupavost, nebo ovoce, které tmavne a ztrácí svěžest během pár minut. Proto je třeba najít tu správnou rovnováhu mezi čerstvostí a teplotou.
Realita, ne kulisy
Stává se, že máte vše skoro perfektně připravené – a cestou s jídlem v náručí si ukopnete malíček o stůl. Pohroma je na světě.
Nebo si při focení bodnete nůž do ruky. Už se mi taky stalo, že mi při nalévání polévky ujela ruka s naběračkou a polévka skončila úplně všude – jen ne v misce.
V duchu si pak nadávám, jak jsem šikovná, a jdu všechno připravit znovu. Někdy to vzdám a řeknu si, že to prostě nebyl ten správný okamžik, a ta moje vynikající zelňačka, po které mým dětem rostou boule za ušima, se prostě nechtěla fotit.
Občas se nepovede úhledný kopeček rýže, který se sesype jako domeček z karet.
A pak se do kuchyně vplíží můj skoro dvoumetrový syn, ochutnává a ochutnává… „Mami, to je fakt moc dobrý!“ A najednou nemám co fotit, ale právě takové momenty dělají z mé práce něco osobního – rodinná food fotografie je u nás často i otázkou přežití talíře.
Stalo se mi i to, že jsem si večer navařila s plánem vyfotit jídlo za denního světla, ale ráno při kontrole ledničky jsem zjistila, že děti měly v noci hlad – a fotit už nebylo co.
Když se však pohroma podaří zažehnat, jídlo nafotím a při pohledu do foťáku si říkám, že to takhle stačí, že to vypadá dobře. Ale není to vždy pravda – po stažení fotek do počítače občas objevím nějaké maličkosti – tady něco ukáplo, tady zmizely bylinky, jé, tady mi praskl talíř, tady mám na ubrousku flek, někde čouhá nit a ve lžíci si najdu své vlastní selfíčko.
Focení jídla u nás doma je prostě adrenalin i zábava v jednom. A mě to neskutečně baví.
Ať už fotím pro kuchařky, podniky nebo pro radost, snažím se, aby v každém záběru bylo cítit víc než jen jídlo – jeho příběh, emoce, atmosféra.
Pokud hledáte někoho, kdo má kreativní kuchyň jako ateliér a kdo vnímá focení jako vizuální storytelling jídla, ráda vám pomohu. 📸
👉 Ukázky mé práce najdete v galerii na Zonerama – jídlo tam voní i skrz obrazovku.
👉 Zajímá vás moje nabídka focení jídla a produktů? Nakoukněte sem: Focení jídla a produktů – fotím autenticky a s chutí.
O focení jídla jsem psala i podrobnější článek pro web Milujeme fotografii – plný tipů, zkušeností a (občas i záludností) práce s jídlem před objektivem. Pokud vás zajímá víc zákulisních detailů a chcete se dozvědět, jak na snímky k nakousnutí, mrkněte sem:
👉 Jak na focení jídla – tipy a triky pro snímky k nakousnutí
