Bez čeho se při focení jídla opravdu neobejdu

Začnu tím, co se do nákupního košíku nevejde

Při focení jídla se neobejdu bez světla, trpělivosti a představy, jak má výsledný snímek působit. To zní méně vzrušivě než nový objektiv nebo ručně vyrobený talíř, ale právě tyto tři věci rozhodují nejvíc.

Fotoaparát je samozřejmě důležitý – fotím na Nikon a techniku si vybírám podle konkrétní zakázky. Sama o sobě ale nevytvoří atmosféru, nenarovná pomačkaný ubrousek a nevrátí lesk masu, které už dvacet minut čeká, až přesunu poslední lžičku.

Dobrý snímek jídla nevzniká podle počtu rekvizit. Vzniká podle toho, zda každá z nich ví, proč je v obraze.

1. Světlo – nejdůležitější rekvizita ze všech

Nejraději pracuji s přirozeným světlem z okna. Umí krásně zvýraznit strukturu, páru, lesk omáčky i drobné nerovnosti, díky kterým jídlo působí skutečně. Přímé slunce ale bývá příliš tvrdé, proto ho změkčuji difuzérem nebo obyčejnou světlou záclonou.

Na opačné straně scény používám odraznou desku. Nemusí být profesionální – často dobře poslouží bílá deska, kus kartonu nebo světlá látka. Černá deska naopak světlo ubere a pomůže vytvořit hlubší stíny. Někdy je největší rozdíl mezi plochým a působivým snímkem právě kus kartonu za pár korun.

2. Stabilní scéna a možnost mít volné ruce

Stativ používám nejen kvůli ostrosti. Umožní mi zachovat stejnou kompozici a mezi jednotlivými záběry upravovat jídlo, světlo nebo rekvizity. Je také neocenitelný, když potřebuji do fotografie přidat vlastní ruce – nalévat, sypat, krájet nebo držet hrnek. Člověk má sice pocit, že při focení potřebuje alespoň čtyři ruce, ale stativ tento počet stáhne na přijatelnější dvě.

Pod scénou potřebuji pevný stůl nebo desku a dost prostoru kolem. Čím méně balancuji mezi židlí, kabelem a rozpáleným hrncem, tím větší je pravděpodobnost, že jídlo skončí na fotografii místo na podlaze.

3. Nádobí, které jídlu pomáhá a nesnaží se ho překřičet

Začínala jsem s tím, co bylo doma. Staré talíře, dřevěná prkénka, hrnce, skleničky a závěs použitý jako pozadí. Podlaha se někdy proměnila v rustikální stůl a obyčejná pečicí deska v tmavou fotografickou plochu. Omezené možnosti mě naučily dívat se na věci podle jejich barvy, struktury a toho, jak pracují se světlem.

Dnes sbírku doplňuji promyšleněji. Nejčastěji sahám po matných površích, jednoduchých tvarech a neutrálních odstínech – bílé, šedé, černé, béžové nebo zemitých barvách. Lesklý talíř může odrážet okno, fotoaparát i mě samotnou. Matná keramika se obvykle chová slušněji.

4. Textilie, pozadí a vrstvy

Ubrousky, utěrky, kusy lnu nebo staré krajky změkčují tvrdé plochy a přidávají fotografii strukturu. Nemusí být dokonale vyžehlené – naopak lehce pomačkaná látka většinou působí přirozeněji. Existuje však jemná hranice mezi „nenuceně položeným lnem“ a „někdo právě hodil utěrku na stůl“. Tu hledám při každém focení znovu.

Jako pozadí používám dřevo, natřené desky, plátno, papír i různé povrchy nalezené doma. Důležitá je barevnost, textura a také to, zda se plocha neleskne. Pozadí má vytvořit prostředí, ale hlavní pozornost musí zůstat na jídle.

5. Malí pomocníci, které na výsledné fotografii neuvidíte

Největší hrdinové food stylingu nebývají na fotografii vůbec vidět. Schovávají se vedle scény a čekají, až bude potřeba narovnat bylinku, odstranit drobek nebo vrátit lesk místu, které mezitím stihlo oschnout.

• pinzeta na bylinky a drobné dekorace,
• štěteček pro nanesení oleje nebo omáčky,
• papírové utěrky a vatové tyčinky,
• párátka a špejle pro nenápadnou oporu,
• malý rozprašovač na vodu,
• klipsy a svorky na látky a pozadí,
• nůžky, ostrý nůž a malé struhadlo,
• rukavice nebo utěrka na horké nádobí.

A potom je tu hadřík na sklo. Ten doporučuji mít vždy po ruce. Otisk prstu na sklenici je při focení nenápadný, ale po otevření fotografie na velkém monitoru se promění v hlavní umělecký motiv.

6. Čerstvé suroviny jako nejpřirozenější rekvizita

Nejlepší doplňky už často leží na kuchyňské lince. Bylinky, koření, citron, pečivo, ovoce nebo několik surovin použitých v receptu vysvětlí divákovi, co vidí, a přitom scénu udrží uvěřitelnou.

Vybírám jen to, co má k jídlu vztah. Rozmarýn vedle čokoládového dezertu může vypadat krásně, ale pokud v receptu ani příběhu nemá co dělat, je to jen zelená dekorace. Food styling by měl být estetický, ale neměl by divákovi lhát.

Jak poznám, jestli další rekvizitu opravdu potřebuji

Mám ráda bazary, staré nádobí i ručně vyráběnou keramiku od českých tvůrců. Originální kus dokáže fotografii dodat charakter a zároveň s sebou nese příběh. To ovšem neznamená, že potřebuji koupit úplně všechno, co se mi líbí. Tuto větu si opakuji zejména ve chvíli, kdy držím v ruce další misku.

Před nákupem si zkouším odpovědět na několik otázek:

• Použiji ji alespoň ve třech různých scénách?
• Nemám už doma velmi podobný kousek?
• Nebude její barva přebíjet většinu jídel?
• Je povrch vhodný pro práci se světlem?
• Má správnou velikost pro fotografované porce?
• Přináší do sbírky něco, co mi opravdu chybí?

Ne vždy tím sama sebe přesvědčím, abych nádobí vrátila do regálu. Ale alespoň mám pocit, že nákup proběhl po důkladné odborné analýze.

Co potřebujete na začátek

Pokud s focením jídla začínáte, nepotřebujete plnou skříň rekvizit. Vyberte jedno místo s dobrým světlem, jednoduché pozadí, jeden neutrální talíř, příbor, kus látky a bílou desku na odraz světla. Pracujte s tím, co už máte, a sledujte, co vám při focení skutečně chybí.

Kreativita často nezačíná velkým výběrem. Začíná otázkou: Co mohu vytvořit z toho, co mám právě před sebou? Přesně tak jsem začínala i já.

Rekvizity z mého fotografického zákulisí

Nejčastější otázky