Proč má černobílý portrét takovou sílu

Barva umí být krásná, ale také velmi hlasitá. Červená kabelka, zelená značka v pozadí nebo modrá mikina dokážou odvést pozornost dřív, než se vůbec podíváme fotografovanému člověku do očí. Černobílá fotografie tento hluk ztiší. Zůstanou tvary, tóny, gesta, struktura pleti a výraz.

Neznamená to, že je automaticky hlubší nebo umělečtější. Černobílý převod není nouzové tlačítko pro fotografii, na které se nepovedly barvy. Pokud chybí světlo, kompozice nebo opravdový okamžik, odstíny šedi to za nás nezachrání. Jen to někdy udělají elegantněji.

„Půvab všeho je v záhadnosti.“

Josef Sudek

Právě tahle záhadnost je mi blízká. Nemusíme divákovi říct všechno. Někdy stačí náznak světla, pohled mimo objektiv nebo ruka položená tak, že si zbytek příběhu doplní sám.

Kdy černobílá funguje – a kdy bych nechala barvu žít

Po černobílé sahám tehdy, když barva nepřináší důležitou informaci a obraz stojí především na emocích, světle nebo liniích. Skvěle funguje u klidných portrétů u okna, výrazných tváří, minimalistických scén i nočních fotografií, kde se světla města mění v samostatný výtvarný prvek.

Naopak pokud je barva součástí příběhu – třeba teplé podzimní světlo, výrazný styling nebo prostředí postavené na barevném kontrastu – byla by škoda ji zahodit jen proto, aby fotografie působila „víc umělecky“. Každý snímek si o své zpracování řekne. Já mu jen chvíli naslouchám. Někdy poměrně dlouho.

Jak se naučit vidět v tónech, ne v barvách

Při černobílém focení přemýšlím o scéně jako o škále od bílé po černou. Dvě výrazně odlišné barvy mohou mít po převodu téměř stejný odstín šedé a splynout. Naopak jemný rozdíl ve světle dokáže vytvořit nádhernou hloubku.

Světlo a stín

Měkké světlo u okna vytváří plynulé přechody a klidnou atmosféru. Tvrdší boční světlo zvýrazní strukturu, rysy a napětí. Ani jedno není lepší – záleží, co chceme o člověku před objektivem vyprávět. Více o tom najdete v článku Jak pracovat se světlem u okna .

Pozadí

Barevně nenápadné pozadí může být v černobílé překvapivě rušivé, pokud má stejné tóny jako tvář nebo oblečení. Hlídám proto, aby se postava od prostředí oddělila světlem, kontrastem nebo hloubkou ostrosti.

Oblečení a struktury

Jednoduché střihy, přírodní materiály, krajka, vlna nebo černá košile fungují často lépe než drobné nápisy a divoké vzory. Nejde o to přijít celí v černém jako na tajnou schůzku fotografického podsvětí. Důležité je, aby oblečení nepřebilo člověka.

Výraz nevzniká povelem „teď se tvařte přirozeně“

Nejsem zastáncem strnulých póz ani nekonečného přerovnávání prstů. Během focení mluvím, ukazuji směr světla a dávám jednoduché pokyny, které pomohou tělu i výrazu. Někdy je nejdůležitější chvíle právě mezi dvěma záběry – když člověk povolí ramena, zapomene na fotoaparát a na okamžik je opravdu sám sebou.

Nemusíte umět pózovat a už vůbec nemusíte být „fotogeničtí“. Fotogeničnost pro mě není zvláštní talent, který někdo dostal do vínku a jiný ne. Je to souhra důvěry, světla, správného úhlu a okamžiku. O tu se postaráme společně.

Úprava ano, porcelánová maska ne

Každou vybranou fotografii upravuji individuálně. Pracuji s kontrastem, jasem, černou, lokálním světlem i strukturou tak, aby výsledný obraz držel pohromadě. Retuš používám citlivě. Odstraním dočasné drobnosti, které ruší, ale nemám potřebu vymazat všechny vrásky, pihy a stopy života.

Pleť má zůstat pletí, ne dokonale vyžehlenou plastovou plochou. Černobílá fotografie umí strukturu zvýraznit, a proto je o to důležitější upravovat s mírou. Neupravené RAW soubory nepředávám – výsledná postprodukce je součástí mého autorského rukopisu, podobně jako volba světla nebo okamžiku stisknutí spouště.

Co je mi v černobílém portrétu blízké

Vracím se k tichu u okna, nočním ulicím, odrazům ve skle a tvářím, které nemusí nic předstírat. Inspiruje mě Josef Sudek a jeho schopnost najít obraz v obyčejném světle. Ráda používám i staré objektivy, například Helios 44M, které nejsou technicky dokonalé – a právě proto umějí vytvořit kresbu, již moderní ostrost někdy postrádá.

Fotím na Nikon, ale fotoaparát je pořád jen nástroj. Nejdůležitější je, co se děje před ním a mezi námi. Technika může pomoci, ale atmosféru za nás nevymyslí. Další myšlenky, které mě při fotografování provázejí, najdete v článku Oblíbené fotografické citáty .

Malý tahák pro vlastní černobílý portrét

• Nejprve hledejte světlo, teprve potom místo.
• Zkontrolujte, zda se tvář neztrácí v pozadí.
• Odstraňte z obrazu vše, co neslouží příběhu.
• Sledujte oči, ruce a napětí v ramenou.
• Nepřehánějte kontrast ani vyhlazení pleti.
• Ptejte se, zda černobílá fotografii skutečně posílila.

Ukázky černobílých portrétů

Nejčastější otázky